Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Znáte už manula?

14. 04. 2016 9:55:57
Malé kočkovité šelmy jsou většinou i v Zoo velmi plaché. Mnohé z nich jsou pro nás návštěvníky ještě zcela neznámé, nebo o nich, kromě jména z tabulky, téměř nic nevíme. Dovolte mi tedy vám dnes představit Manula.

Malé kočkovité šelmy jsou většinou i v Zoo velmi plaché. Mnohé z nich jsou pro nás návštěvníky ještě zcela neznámé, nebo o nich, kromě jména z tabulky, téměř nic nevíme. Což je velká škoda.

Dovolte mi vám dnes představit Manula.

Manul - Otocolobus manul

Tato malá, chundelatá šelmička má přibližně velikost kočky domácí. Jejím objevitelem je Peter Simon Pallas a podle něj dostal manul i své anglické jméno: "The Pallas' cat". V češtině bývá taky někdy označován jako kočka stepní, což ale více platí pro poddruh kočky divoké žijící v Rusku. Ve stepích ho většinou vůbec neuvidíte. Obývá kamenité suché oblasti až do nadmořské výšky 4800 m.n.m., vyhýbá se ale místům s vysokou vrstvou sněhu. Ukrývá se v opuštěných doupatech a norách jiných zvířat pod kameny nebo v malých jeskyních. Nešplhá moc dobře po stromech, zato je skvělý "horolezec". I při nebezpečí neuniká na stromy, nýbrž vyhledává úkryty při zemi.

Oblasti výskytu:
Mongolsko, Čína, Tibet, Nepál, Afgánistán, Arménie, Indie, Iran, Kazachstán, Kirgistán, Pákistán, Rusko, Tádžikistán , Turkmenistán, Uzbekistán ....

Původně byl manul přiřazován do rodu "Felis" a považován za předka dlouhosrstých plemen koček domácích, jako je kočka perská nebo turecká angora. Nové výzkumy ale ukázaly, že se manulové před asi 5,19 miliony let odštěpili od dnešních koček bengálských - rod Prionailurus a byli proto přiřazeni do samostatného rodu Otocolobus.

Dříve byli manulové hubeni především kvůli jejich krásné srsti, dnes je jejich lov zakázán. Mezinárodní obchod je řízen podle přílohy CITES II. CITES - úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin.

Ve volné přírodě se jejich počet odhaduje na zhruba 50.000 dospělých jedinců.

Popis:
Přes jeho malou hmotnost, jen 2-5 kg, působí manul velmi mohutně. Má podsadité tělo, hlava je široká, uši jsou oblé a jsou usazeny velmi hluboko. To mu umožnuje ve skalnatém prostředí perfektně splívat s okolím a pozorovat kořist bez toho, aniž by byl sám viděn. Čenich je plochý, čelist je kratší než u kočky domácí a má méně zubů - 28 místo 30. Zubní vzorec 3/3, 1/1, 2/2, 1/1 .

Spolu s irbisem patří Manul mezi kočkovité šelmy s nejdelší srstí. To není samozřejmě žádná náhoda, nýbrž přizpůsobení na drsné horské podmínky. Dlouhé chlupy na břiše mu slouží jako dokonalá izolační vrstva. Srst je nejen velmi dlouhá,ale i hustá a měkce vlnatá. Na hřbetě žlutavé až červenavě šedé barvy, špičky srsti jsou bělavé, podsada je šedohnědá. Bříško a bradička jsou světlé. Na hřbetě, bocích a ocasu jsou tmavé pruhy. Zimní srst je výrazněji šedá a pruhování je v ní méně nápadné.

Poddruhy:

Známy jsou tři poddruhy, které se od sebe liší zbarvenim srsti.

Otocolobus manul manul - má typické šedé zbarvení a žije v Mongolsku
Otocolobus manul ferrugineus - je spíše načervenalý a obývá okolí Kaspického moře, východní Sibiře
Otocolobus manul nigripectus - má velmi světlé zbarvení a obývá oblast Nepálu a Tibetu



Několik údajů:

Na lov se manulové vydávají v podvečer. jejich hlavní kořistí jsou pišťuchy (piky), malí hlodavci, hmyz, stepokuři a ptáci.

Teritoria samců jsou větší než teritoria samic a překrývají teritoria několika samic, se kterými se páří. (Teritoriální polygynie - na jednoho samce připadá několik samic). Rozlohy teritorii přitom závisí na početnosti kořisti. Páření probíhá koncem zimy, severnější poddruhy se páří později než jižní populace, aby mláďata přišla na svět v teplejších měsících.

Březost trvá 65-70 dní. Ve vrhu jsou obvykle 3-4 mláďata, v Zoo jsou časté i vrhy s 6-8 mláďaty .
Porodní váha je 70-100 gramů.


Chov v lidské péči
Manulové snášejí středoevropské vlhké klima velmi špatně a proto je zřejmě najdete jen v Zoo a ne v soukromém chovu. V přírodě, v chladných oblastech, kde manulové žijí, se baktérie či paraziti téměř nevyzkytují a manulové s nimi nepřichazí do kontaktu. Proto nemají potřebné protilátky a mají oproti jiným šelmám sníženou imunitu. Důvodem častého úhynu mláďat v Zoo jsou často infekční nemoci, jako např. Toxoplasmóza.

Při jejich chovu se tedy musí velmi dbát na hygiénu a to i co se týče stravy. Stejně jako my lidi jsou manulové náchylní na salmonelové onemocnění a proto se jim raději nedávají kuřata. V Zoo jsou krmeni králíky, morčaty nebo potkany.

Ačkoliv jsou manulové ve volné přírodě samotáři, v Zoo bývají často chováni v párech (a to i jiné druhy velkých i malých koček). Snášenlivost nezávisí na druhu zvířat, ale na jejich charakteru, některé dobře sžité páry dokonce společně odchovávají i mláďata. Ale i zde je třeba dávat pozor! Před pár lety zabila samice manula v pražské Zoo, v noci před porodem, svého partnera. Samci se proto raději 2-3 týdny před porodem oddělují ( a to nejen u manulů).

Mezinárodní plemennou knihu ISB vede Disney ́s Animal Kingdom na Floridě, evropsky program EEP vede Zoo Edinburgh.

Jelikož je manul odolný vůči zimě, je možné ho celoročně chovat venku. Manulové jsou citliví vůči horku a v létě či k spánku vyžadují ve vyběhu stíněné, suché ale chladné boudičky, chráněné před průvanem nebo vnitřní ubykace. Jako pletivo pro klece se používá drát o síle 2 mm s velikostí oka 24x48 mm (tento rozměr i brání úniku mláďat ). Většinou se ale z optických důvodů používá pletivo s většími oky, pancéřové nebo bezpečnostní sklo. Tělesná velikost manula bývá ale kvůli jeho dlouhé, husté srsti přeceňována - v Tierparku Berlín se dospělá samice protáhla okem pletiva o velikosti 14x7 cm.

Povrh venkovního výběhu se zpravidla pokrývá pískem, mulčovací kůrou, nebo se ponechává přírodní pokryv (tráva) s přirozeným porostem, který slouží i jako úkryt. Důležité jsou i dřevěné konstrukce, které slouží ke šplhaní, pozorování okolí, spánku či k péči o drápy.


Zvláštnosti:
Vzhledem k velikosti těla má manul nejdelší srst mezi kočkami.
Nemňouká, vydává spíše zvuky, které znějí jako štěkot malého psa.
Na rozdíl od ostatních malých koček nemá zorničky šikmé, ale kulaté jako u velkých koček.
Manulové se dožívají věku kolem 12 let, nejstarší exemplář v lidské péči se dožil téměř 16 let.

Manuly najdete např. v Jihlavské či Brněnské Zoo, Zooparku Chomutov, Tierparku Berlin, Zoo Chemnitz, Görlitz, Saarbrücken nebo v Zoo Zürich.

Podobně jako tento článek je psaná i má kniha. Zajímavosti o chovu, životě ve volné přírodě, v lidské péči, rekordy ale i kratké příběhy o jednotlivých zvířatech. Pokud najdu dost čtenářů, vydám knihu i v češtině. Pokud se vám článek a zajímavosti o kočkovitých šelmách líbí, napište mi pod článkem komentář, co vás zajímá nebo o čem byste chtěli číst příště. Na Facebooku najdete tento blog pod názvem "Kočkovité šelmi v lidské péči ".

Pomozte mi prosím tento blog propagovat a sdílejte ho se svými přáteli. Děkuji.

Použitá literatura a linky:

http://www.haustiger.info/wildlife/so-richtig-pluschig-der-manul-otocolobus-bzw-felis-manul/
W. Puschmann, D. & K. Zscheile: Savci - chov zvířat v zoo
Wikipedia,

Welt der Katzen,

Zoodirektoren.de

Zoo Jihlava,

Zoo Brno
www.markuskappeler.ch/tex/texs/manul2.html

Autor: Kateřina Mirus | čtvrtek 14.4.2016 9:55 | karma článku: 21.08 | přečteno: 753x

Další články blogera

Kateřina Mirus

Dokážeme je ještě zachránit?

Jedná se o jednu z nejvzácnějších kočkovitých šelem na světě. Podle WWF žije v současnosti ve volné přírodě jen 70 jedinců.... Přežití levhartů mandžuských tedy doslova visí na vlásku. Dokážeme tento druh ještě zachránit?

7.8.2016 v 14:52 | Karma článku: 19.41 | Přečteno: 343 | Diskuse

Kateřina Mirus

Shynghyz - nejstarší irbis světa

Levhart sněžný neboli irbis - panthera uncia je zástupcem velkých kočkovitych šelem. Víte jakého věku se dožívají? Dnes bych vám chtěla představit Shynghyze z japonské Tama Zoo, zde je jeho příběh.....

2.8.2016 v 10:30 | Karma článku: 21.73 | Přečteno: 663 | Diskuse

Kateřina Mirus

Dají se podmínky pro chov šelem zlepšit?

Jednou z mých prvních otázek při sbírání faktů pro mou knihu byla - jak vlastně poznám dobrý chov od špatného, jaké jsou podle zákona přikázané rozměry výběhů a kontroluje to vůbec někdo? Dají se podmínky chovu ještě zlepšit?

1.8.2016 v 14:36 | Karma článku: 19.31 | Přečteno: 637 | Diskuse

Kateřina Mirus

Zvířecí přátelství

Zvířecí přátelstvi fotim nejraději . Vidět zvířata, (které by se ve volné přírodě zřejmě zabili, nebo by si šli z cesty), jak společně žíjí, je prostě nádhera.

18.7.2016 v 13:13 | Karma článku: 20.52 | Přečteno: 702 | Diskuse

Další články z rubriky Věda

Zdenek Slanina

Bude Maglev Tokio-Osaka dřív než český rychlovlak?

Japonsko pracuje na první skutečně dlouhé trati magneticky vznášeného vlaku zvaného Maglev. Ta spojí Tokio s Osakou. Ve zkušebním provozu bylo zatím dosaženo rychlosti 603 km/hod.

22.8.2017 v 6:25 | Karma článku: 8.33 | Přečteno: 181 |

Jaroslav Chudáček

Astrologie se opět potvrdila

Dnes odpoledne bude ve Spojených státech viditelné úplné zatmění Slunce. Dle astrologie to pro tuto zemi na dnešek nevěstí nic dobrého. Den teprve začal a už se to potvrdilo.

21.8.2017 v 9:27 | Karma článku: 9.11 | Přečteno: 598 | Diskuse

Dana Tenzler

Planety – samotáři

Kolik osamělých tmavých planet se potuluje vesmírem? Kolik planetárních soustav podlehlo gravitačním katastrofám? Vědci zveřejnili nové odhady. (délka blogu 4 min.)

21.8.2017 v 8:00 | Karma článku: 18.29 | Přečteno: 292 | Diskuse

Libor Čermák

Co má písmeno "P" společného se spaním?

Dovolte, abych vás dnes upozornil na jednu jazykovou zajímavost. Zkusili jste si někdy zmapovat, kolik věcí související se spaním v českém jazyce začíná na písmeno "P"? Čím, že to bude?

19.8.2017 v 11:34 | Karma článku: 16.24 | Přečteno: 446 |

Dana Tenzler

Židovská matka atomové bomby

Říkali jí „židovská matka atomové bomby“ – a to ji zlobilo. Shoda okolností ji připravila o Nobelovu cenu. Uhodnete její jméno? (délka blogu 6 min.)

17.8.2017 v 8:00 | Karma článku: 29.04 | Přečteno: 900 | Diskuse
Počet článků 13 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 921

Jsem fotografka na volné noze. V posledních letech se zaměřuji především na foceni zvířat v Německu, Cesku a na Slovensku.

Správny fotograf musí své modely dobře znát, jejich zvyky čí denní režim. Jelikož fotím většinou šelmy v zoo nebo u chovatelů nasbírala jsem časem nejen spoustu fotografii, ale i zajímavosti o jejich chovu,  životě či práci s nimi. Na podzim 2015 jsem vydala fotoknihu o kočkovitych šelmách "Raubkatzen in menschlicher Obhut". Kniha je prozatím k dostáni jen v němčině, ale pomalu pracuji i na jejím překladu. Novinky a dodatky píšu v blogu. 

Nechte se překvapit  zajímavostmi, fakty a novými vědeckymi metodami či poznatky ze světa kočkovitych šelem.

 

Vice najdete i na stránkách http://kockovite-selmy.jimdo.com/   a na Facebooku pod kočkovité šelmy v lidské péči.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.