Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Někdy je opravdu lepší být ženská

24. 04. 2016 20:23:23
Navařit si umíš, máš vypráno a vyžehleno, čau, jedu na pár měsíců fotit tygry do Indie. Já tohle říct, mám na krku rozvod! Proto jsou fotografové či filmaři zvířat z 99% muži. Manželky mají pro toto povoláni zřejmě víc pochopení.

Nebo jsou možná jen rády, že chlap na chvíli vypadne a ony mají klid. Ať už je to jakkoliv, musí to být nádhera chodit po horách v Bhutanu a hledat irbisy nebo v pralese číhat na tygry či jaguáry. Sama bych si ale určitě na takovou expedici netroufala.

Když k tomu přidám můj strach z létání letadlem, je jasné proč fotím zvířata v Zoo nebo u chovatelů. Je to mnohem jednodušší (některé fotky se dají předem připravit ), šetří to peníze za drahé letenky a s ženským šarmem můžete nakouknout i tam, kam se muži většinou vůbec nedostanou. Nebo pozvali byste si cizího chlapa domů, nebo s ním hodinu telefonovali?
Většinu mých kontaktů jsem poznala na Facebooku, to se hned lépe komunikuje, když korespondence probíhá na přátelské úrovni.

Pokud mám co dočinění s ženami, berou mne často spíše jako kamarádku stylem "fajn, co bys chtěla všecko vědět" , ale samozřejmě jsem už také u obou pohlaví narazila na pár tvrdých oříšků typu " a co vlastně po mě milá dámo chcete?"

Za pár dní se zase chystám na malou okružní jízdu po Čechách a Moravě. Slovensko tentokrát bohužel nestihnu. Klasika - navštívit rodiče se dá takto krásně spojit s " Zoohopingem" .

Zoohopping?
Nevím jak bych to jinak nazvala - minule to vypadalo takhle:

Přijela jsem autobusem do Prahy, nejprve do terária v Dubčí, podívat se na lvíče.
Terárium je sice Zoo zaměřené na plazy a exoty, ale pokud se v některé Zoo stane, že matka své mládě nepříjme a nemá se o něj kdo starat, převezmou tuto funkci právě ošetřovaté nebo pan ředitel pražského terária. Mimochodem momentálně zde mají opět jedno lvíče na umělém odchovu. Odpoledne jsem stihla i pražskou Zoo.



Příští den jsem jela autobusem do Bratislavy. Bratislavská Zoo je jednou z mých oblíbených, kočkovité šelmy jsou bohužel hned u vchodu, takže jsem celou Zoo ještě neviděla, ale zooložka Martina i ošetřovatelka Janka jsou skvělé a i když se stále na něco vyptávám, maji se mnou trpělivost.



Třetí den ráno jsem spolu s kamarádem - fotografem z Vídně, zajeli do Oázy sibiřského tygra v Kostolné, asi 30 km od Bratislavy. Návštěvu jsem měla domluvenou přes Facebook, ale i zde to bylo, jako by tu člověk jezdil už odjakživa.

Pracují zde především dobrovolní ošetrovatelé, ale jejich vztah ke zvířatům je opravdu skvělý. Žije tu 30 tygrů, dva berberští lvi, poník a několik psů a všichni si tu navzájem dobře rozumí. Sedět jen tak na louce s tygřetem a psy, nebo že vám při focení kouká poník či pes přes rameno, bylo i pro mne celkem neobvyklé a opravdu skvělý zážitek.

Byli jsme tu už od 8 hodin ráno, aby bylo dost času, než příjdou návštěvníci. Návštěvní doba je tu o víkendech až od 12 hodin. Vstupné je dobrovolné formou příspěvku pro zvířata. Tím si lidé zřejmě lépe uvědomí, kolik peněz chov zvířat vlastně stojí a příspívají více, než by zaplatili za vstupné v Zoo. I my jsme zde samozřejmě přispěli do kasičky.



Nad tím by se mělo zamyslet více lidí. Právě malé a privátní Zoo nejsou dotovány státem nebo městem a jsou na vstupném a podpoře návštěvníků závyslé. Nepochopím návštěvníky, kteří se na internetu rozčilují, proč stojí vstupné v malé Zoo 100 korun a je tím stejně vysoké, jako ve velké Zoo. Co si v dnešní době koupite za stovku....

Jen pro zajímavost: tygr sežere za měsíc až 200 kg masa, gepard kolem 50 kg. Zvířata potřebují samozřejmě nejen potravu, ale i lékařskou péči, vybavení výběhů, hračky ( enrichment) o platu pro ošetřovatele a zaměstnance Zoo ani nemluvě. Čím více návštěvníků a vyšší vstupné, tím lepší podmínky pro chov zvířat - a to u každého chovu!
I vy můžete své oblíbené zvíře v Zoo nebo u chovatele podpořit - formou adopce, návštěvy nebo věcí k enrichmentu (balóny, deky, prostěradla, povlečení, juta pytle, polštáře plněné peřím, kartóny, rourky z kuchyňského nebo záchodového papíru, stromky, koření, parfémy..) . Zeptejte se nejlépe ve vaší Zoo, čím zvířatům můžete nejlépe udělat radost, nebo které věci ještě potřebují.



Z Bratislavy jsem pak jela konečně vlakem k rodičům do Ostravy, ale i tady patří návštěva Zoo vždy k mému plánu. Je to už taková tradice a rodiče se už asi moc nediví. V Ostravě jsem se zdržela dva dny, než jsem se vydala na cestu směr Mladá Boleslav, k mé sestře. Samozřejmě s plánovanou odbočkou v Zoo Dvůr Králové, podívat se jak rostou malí perští levhartíci a povyzvídat nějaké novinky.


Sestra si mě ale moc neužila, týden už byl u konce a příští den jsem opět jela do Prahy. Autobus do Norimberku mi jel až odpoledne, takže jsem si ještě jednou prošla pražskou Zoo.

Letos bude moje cesta vypadat velmi podobně- pražská Zoo a Terárium, ale tentokrát i pár chovatelů, v Praze se tedy celkem zdržím. Zoo Dvůr Králové a Ostrava taky nebudou chybět. V plánu mám tentokrat i Zoo Jihlava, mají zde nejen velmi mnoho kočkovitých šelem, ale i ochotného pana zoologa, kterému mohu položit pár otázek k chovu. Pokud vás taky něco zajímá, napište mi vaše otázky, ráda se zeptám i za vás.

To nejzajímavější jsem si nechala na konec. Návštěvu ochočené gepardice Mzuri ze Zoo Chleby. Doufám, že tato návštěva výjde. Mzuri má nejen psího kamaráda, ale dá se dokonce i pohladit.

Ředitel Zoo k ní ale pouští jen ženy, je to prý jistější. Jakmile totiž cítí testosteron, znervózní.

Někdy je tedy opravdu lepší být ženská :-)

Další články.

Navštivte v Praze oceloty

Norimberská zoologická zahrada

Autor: Kateřina Mirus | neděle 24.4.2016 20:23 | karma článku: 15.59 | přečteno: 781x

Další články blogera

Kateřina Mirus

Dokážeme je ještě zachránit?

Jedná se o jednu z nejvzácnějších kočkovitých šelem na světě. Podle WWF žije v současnosti ve volné přírodě jen 70 jedinců.... Přežití levhartů mandžuských tedy doslova visí na vlásku. Dokážeme tento druh ještě zachránit?

7.8.2016 v 14:52 | Karma článku: 19.41 | Přečteno: 336 | Diskuse

Kateřina Mirus

Shynghyz - nejstarší irbis světa

Levhart sněžný neboli irbis - panthera uncia je zástupcem velkých kočkovitych šelem. Víte jakého věku se dožívají? Dnes bych vám chtěla představit Shynghyze z japonské Tama Zoo, zde je jeho příběh.....

2.8.2016 v 10:30 | Karma článku: 20.62 | Přečteno: 648 | Diskuse

Kateřina Mirus

Dají se podmínky pro chov šelem zlepšit?

Jednou z mých prvních otázek při sbírání faktů pro mou knihu byla - jak vlastně poznám dobrý chov od špatného, jaké jsou podle zákona přikázané rozměry výběhů a kontroluje to vůbec někdo? Dají se podmínky chovu ještě zlepšit?

1.8.2016 v 14:36 | Karma článku: 18.38 | Přečteno: 598 | Diskuse

Kateřina Mirus

Zvířecí přátelství

Zvířecí přátelstvi fotim nejraději . Vidět zvířata, (které by se ve volné přírodě zřejmě zabili, nebo by si šli z cesty), jak společně žíjí, je prostě nádhera.

18.7.2016 v 13:13 | Karma článku: 20.52 | Přečteno: 691 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Ladislav Větvička

Byl to komuňista. Ale umirněny. Tradyce v Koločavě byla obnovena.

Koločava, to je hrozna ďura v krasnem udoli Podkarpatske Rusi. Žije se tam blbě, bo všude daleko, dostat se tam da blbě, bo cesty pamatuju Masaryka a je tam nuda, bo zhyčkany turista tam nema co robit a raději vali do Chorvacka.

27.6.2017 v 11:11 | Karma článku: 29.23 | Přečteno: 896 | Diskuse

Jan Tomášek

Oběd po indicku

Někde v indickém státe Radžastán – na úpatí nevysokých hor leží malá vesnice kam byli na oběd pozváni dva Češi. Jedním z nich jsem byl i já – psal se rok 1996.

27.6.2017 v 9:02 | Karma článku: 6.09 | Přečteno: 206 | Diskuse

Miroslav Hruška

Jak jsem vypnul aneb reportáž z druhé víkendovky v Jeseníkách

Jedna víkendovka mi nestačila. Respektive nebude stačit. S tímto pocitem jsem se přihlásil na obě jarní víkendovky Zeměchval. Takže sotva jsem se vzpamatoval z jedné víkendovky, vyrážím v pátek 5. května do Jeseníku znovu.

27.6.2017 v 7:30 | Karma článku: 5.02 | Přečteno: 151 | Diskuse

Jan Tomášek

Halič a severní Slovensko 1997

Tenkrát bylo Polsko taková země neprobádaná – už nevím přesně kdo s nápadem na cestu sem přišel – ale každopádně jsme jeli čtyři. Jedna dívka a tři pánové.

26.6.2017 v 23:21 | Karma článku: 7.84 | Přečteno: 318 | Diskuse

Lukáš Swoboda

Když církev zdědí dům v němž žijete. Aneb: "My jsme církev, my neděláme chyby" (dopsáno)

To se povedlo i mě. Zaklepali na dveře a něco chtěli. Jsem přívětivý. Svědky kohokoliv klidně vyslechnu ať rozšířím nejen obzory. Jenže!:-) Oni chtějí rozšířit jen jedno. Tvoji peněženku. Nebo tě prostě jen tak z legrace vyho...

26.6.2017 v 23:16 | Karma článku: 20.57 | Přečteno: 1198 | Diskuse
Počet článků 13 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 862

Jsem fotografka na volné noze. V posledních letech se zaměřuji především na foceni zvířat v Německu, Cesku a na Slovensku.

Správny fotograf musí své modely dobře znát, jejich zvyky čí denní režim. Jelikož fotím většinou šelmy v zoo nebo u chovatelů nasbírala jsem časem nejen spoustu fotografii, ale i zajímavosti o jejich chovu,  životě či práci s nimi. Na podzim 2015 jsem vydala fotoknihu o kočkovitych šelmách "Raubkatzen in menschlicher Obhut". Kniha je prozatím k dostáni jen v němčině, ale pomalu pracuji i na jejím překladu. Novinky a dodatky píšu v blogu. 

Nechte se překvapit  zajímavostmi, fakty a novými vědeckymi metodami či poznatky ze světa kočkovitych šelem.

 

Vice najdete i na stránkách http://kockovite-selmy.jimdo.com/   a na Facebooku pod kočkovité šelmy v lidské péči.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.